Jenže toto sladké nicnedělání neuznává každý člověk. Ti, kteří to neuznávají jsou v drtivé menšině, ale jsou. Dovolená strávená ležením na pláži, nebo kdekoli jinde u vody není jejich představa o pořádně užitém volnu. Jejich tělo by to možná ani nesneslo. Oni musí být v pohybu a musí něco dělat. Hodně velké procento těchto lidí jsou obyčejní turisté, ale také ti, kteří to o hodně povýšili a šplhají po skalách a horách tak, že kamzík s rodinou mu závidí.
Tato sorta lidí ve většině případů umí pojmenovat kdejaký hrbol na cestě a vyzná se ve finesách vázání uzlů. Pokud začíná šplhat v tuzemsku, je nadšen, ale když pak poprvé přijede do Alp, začne Krkonoše nazývat krtince. Tak to chodí. Národ turistů a horolezců to už tak má prostě postaveno. Horolezci o to více, že je láká nebezpečí. Pokud nemůžou nikam „zahučet“ a pořádně se roztřískat, není to pro ně to pravé. A hádejte, kam jede profesionální horolezec na dovolenou?
Dalším takovým národem jsou potápěči. Ti zase vyhledávají mořské hlubiny, aby tam v nebezpečí života prohledávali nějaké staré vraky a doufali, že najdou něco, co je obohatí nebo přinejmenším proslaví. Ve velké většině se jim nepodaří ani jedno ani druhé, ale jim to nevadí a znova a znova berou na záda lahve se vzduchem (nikoli bomby, to mají zlí váleční štváči) a znovu a znovu se ponořují hodně hluboko. Pro ně je to potěšení i zábava, radost i hra. Budiž jim přáno.
Nebezpečné sporty, a tudíž dovolené nemusí být jen horolezectví či potápění, kdepak. Je jich spousta, například seskok padákem, nebo třeba skydiving. Takto je to alespoň ve všeobecném povědomí. Podle výzkumů a záznamů však nikoli. Podle těch je nejrizikovější basketbal, podle jiných výzkumů zase jízda čtyřkolkami v terénu. Ovšem zase je pravdou, že při basketu asi těžko někdo přišel o život, že ano. A vy, milý čtenáři, neriskujte příliš a raději v pohodě odpočívejte.
