Pandemie covidu toho přinesla mnoho, něco z toho bylo špatné a otravné, něco nám pomohlo, a to jak se rozvíjet a posunout, tak si také samozřejmě uvědomit, že jsme se předtím měli opravdu až moc dobře a nevážili jsme si toho. Tohle všechno a ještě více nám umožnil covid, takže nemůžeme mu připisovat jen to špatné, nastalo mnoho změn, které nás jako lidstvo posunulo a také zároveň nám pomohlo se spojit a pomáhat si navzájem, lidé trochu pochopili ostatní lidi a nebylo to zas tak hrozné, akorát to jistě bylo podáváno trochu přes čáru a zveličeně.
Možná kdyby to nebylo podáváno tak děsivě, tak bychom se neposunuli, možná také ne, na to si každý musí udělat názor sám, co přesně a v čem nám to pomohlo. Je to opravdu názor od názoru a liší se to podle toho, v jaké oblasti se člověk vyskytuje, kde pracuje a jak moc ho covid ovlivnil, takže každý bude mít úplně jiný názor, to je asi jasné. I tak ale všichni víme, že to nebyla rozhodně lehká doba, to jistě ne. I tak nám to ale něco dalo. Ve školách děti musely být na distanční výuce, což je forma výuky, která se koná online, tedy v nějakém virtuálním prostředí, na virtuální schůzce a žáci jsou přítomni a připojeni přes svůj počítač, tedy jen poslouchají a vidí obraz skrze monitor, nijak jinak ne.
Je to vše v reálném čase, ale ke schůzce nedochází v reálném prostředí, jinak by se jednalo o normální prezenční formu výuky, která se vyučuje nyní. Škola tak musela zajistit, aby se každý žák mohl připojit. Důležité tedy bylo připravit na toto období i děti, které si nemohou dovolit notebooky či výbavu pro tuto výuku. Proto mnoho škol půjčovalo své vybavení a zároveň ho zdokonalovalo, protože muselo také koupit něco lepšího a praktičtějšího, než jsou staré počítače k předmětu informatiky. Zároveň muselo vymyslet, skrze jaký program se budou dávat úkoly a také odevzdávat a jakým způsobem bude docházet ke kontrole těchto úkolů ze strany učitelů. Hodně se to tedy posunulo.
