Je docela běžné, že si lidé někdy půjčují peníze. On je to totiž v některých případech snadný a v některých případech dokonce i jen jediný možný způsob, jak se dostat k penězům, které člověk právě potřebuje. Ne každý si totiž vždycky vydělá tolik, kolik by potřeboval, a pak už se dají peníze vlastně jenom vypůjčit nebo postrádat. A postrádat je není zrovna příjemné.
A tak si lidé půjčují. A půjčují si skutečně na ledacos. Od úplných banalit a věcí za pár korun, až po zásadní a klidně i neskutečně drahé věci. A proč by také ne? Pokud žadateli v jeho situaci někdo půjčku nabídne a pokud tento dokáže prokázat schopnost a ochotu splácet a také to splatí, proč by si nepůjčil?
Jenže ono to nemusí být přece jenom zase až tak prosté, jak by se to mohlo na první pohled zdát. Protože u půjček to určitě nechodí tak, že někdo přijde do banky, řekne si, kolik peněz potřebuje, a vzápětí mu je tu dají. Tady se vyžaduje v první řadě prokázání schopnosti splácet, bez čehož nikdo nikomu nepůjčí. Leda tak někdo, komu na jeho penězích nezáleží, což ale není případ finančních ústavů. A s takovým prokazováním něčí schopnosti splácet je často kříž. Protože kdo z lidí ve finanční tísni může doložit dost vysoké příjmy, čisté registry dlužníků a podobně? Leckdo už ne. A bez toho se v bance sotva někdo půjčky dočká.
Ale někde se přece jenom uspět dá. A to u nebankovní společnosti, kde se nabízí hypotéka po insolvenci. Tu si totiž mohou často dopřát jako řešení své tíživé ekonomické situace i ti, jimž by se nikde jinde nepoštěstilo uspět, tedy získat půjčku. Díky zástavě nemovitosti, bez které se to tu neobejde, se prostě dá prominout nejeden žadatelův nedostatek, a když se tak stane, lze pochopitelně vyhovět. A to i když jde o půjčení spousty peněz. Protože je díky oné zástavě jisté, že se peníze nebankovní společnosti vrátí.
